Historie... aneb jak to všechno začalo

No jak to asi tak mohlo začít ...  Ikdyž jsem byla vesnické dítko začalo to všechno tou pověstnou větou MÁMO JÁ CHCI PSA :o) a jak to asi dopadne když maminka chce psa na hlídání a pošlete vybírat toho psa dítě? Místo hlídače k nám do rodiny přibyl jezevčík Čiko. On byl vlastně takovým mým prvním psem, naučili jsme ho se sestrou různé blbosti, ale na klasisckou poslušnost to nebylo. Až když nám otrávili našeho prvního rotvíka Ričiho a pořídili jsme si dva naše rotvajleří kluky Arga a Riggse přičuchla jsem trochu k tomu "cvičení". Občas jsem zašla s mámou a sestrou na cvičák, a pak jsem s sebou začala brát našeho křížence Fída. Fido se stal hvězdou ukázek kam jsme jezdili a byl moc šikovný, zvládl poslušnost podle ZVV2 ale bohužel mu chybělo pár centimetrů aby v této kategorii mohl startovat na závodech. Dalším úžasným psem který mě vlastně přivedl ke sportovní kynologii byla Anetka, ovčanda se skvělou povahou a trochu potvůrka. Když jsem Anetku vrátila po roce cvičení její majitelce, tak bez psa už to nešlo, další dva roky to trvalo než se do mého života připletl Bilbo. Pes s velkým P od prvního dne našeho setkání. Byl mým dárkemk 15tým narozeninám a dodnes jsem za to mamce moc vděčná. Od paní chovatelky Blanky Hauptové jsem si odvážela skoro celočernou kuličku, která měla vyrůst v drobnějšího pejska, ale jak to tak bývá, příroda Bilbovi nadělila té velikosti trochu víc :o) Vyrostl z něj krásný a monutný pes. A ikdyž nebyl uchovněn  (byl na dvou operacích a dávat ho potřetí pod narkozu se mi nechtělo) tak přes očekávání některých lidí splnil několik zkoušek z výkonu a to ZM,ZVV1,Bh, SchHA a ScH1, Naši sportovní karieru ukončil natržený kolení vaz. Ale rozhodla jsem se že radši budu mít parťáka než mrzáka. Stálo nás to rok chození na vodítku, ale vyplatilo se. Bilbovi se noha zpevnila a mohl běhat jako dřív, na další cvičení to však nebylo. Proto jsem se rozhodla pro dalšího hafana. tím dalším členem smečky se stala Beky, roztomilé štěňátko, se zrzavým Véčkem nad očima. Tím mě okouzlila a proto jsme si jí vybrala. Od malička byla temperamentní a šikovná. Sice máme zatím splněnou jen zkoušku ZM ale co neni může být. Do chovu bohužel nemůže, kvůli otevřené srsti jí nechci uchovňovat. Ale právě ta její kudrnatost je na ní jedinečná a je právoplátným členem smečky. Když byl Beky rok a půl chyběl mi doma malý pes, protože Čikýnek už nebyl a Fíček bydlí u mé sestry. Shoda náhod chtěla tomu že 16. února 2007 jsem si jela s kamarádkou Bárou do Prahy pro Jack Russell teriera Robina. Moc děkuju oběma babičkám Bárám za to, že k těm mým velkým rošťáků, mi přibyl zrovna on, skvělý parťák pro Beky na lumpárny. Bilbo jí ve svých skoro deseti letech přestával už trochu stačit. robin je šikovný psí agiliťák a na ty pravé úspěchy teprve čekáme. Pak 11.1. 2009 se stal ten prozatím nejhorší den pro mě, musela jsem nechat uspat Bilba, po týdením léčení vzdal boj s nemocí a nemohla jsem se koukat na to jak se můj nejlepší přítel trápí. Rozhodovala jsem se dlouho, ale nakonec jsme se rozhodla pomoct mu do bolestí. A zařekla jsem se, že dalšího psa nechci, pak jsem trochu polevila a řekla jsem si že nejdřív za rok, no a jak to zas ty náhoda chtěla jinak, psala jsem si s kamarádkou a ona mi poslal pár odkazů na chovatelské stanice a já se nenápadně začala rozhlížet po štěňátku. Chtěla jsem pejska, ale témeř všude byli k nabídce jen samé holky, nakonec padla moje volba na chovatelksou stanici paní Valachové SINENSIS BOHEMIA. Pár mailů, a bylo to! O prázdinách roku 2009 jsme s Bárou jela do Litoměřic pro dráče ze všech největší Ginnu Sinensis Bohemia. Na to co nás čeká, ať už se to týká cvičení nebo výstav se už teď těším!  Všichni ti pejskové co mi prošli životem mě přivedli k tomu, že nejlepším parťákem je pro mě pes, pomáhali mi ve chvílích kdy jsem to potřebovala a právě na jejich počest chci založit chovatelksou stanici německých ovčáků!